Komentář k utkání 2. kola Podzim 2003

Komentář k utkání 3. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Vaňous 5:1 (2:0)

Míra, Sendy, Martin, Jerry, Mýchač, Pája, Vořech, Hanka, Bohouš

Příjemný začátek sezóny pokračuje. Příjemný soupeř (i v pěti podali sympatický a bojovný výkon), příjemné počasí (pohled na zapadající slunce byl úchvatný) a příjemní rozhodčí (pískali jsme si to sami).

Když jsem úvod k minulému komentáři končil povzdechem, že kontumace vyjde snad příště. A bohužel si musím povzdechnout znovu. Soupeř se sice sotva sešel a hrál celý zápas oslabený o jednoho hráče, ale sešel se včas. Kdo se nesešel vůbec byl rozhodcovský sbor. Takže po chvilce dohadování nakonec pískal "Fanda".

Do zápasu jsme nastoupili zodpovědně a snažili jsme se držet míč a dostat se do šance. Bohužel to nebyl tak kvalitní nástup jako v minulém zápase. Soupeř hrál samozřejmě hodně zataženě a do zhuštěného prostoru se nám určitě nedostávalo lehko. Několik šancí se nakonec přece jen objevilo, ale bez úspěchu. Bohužel se totiž tentokrát střelecky nedařilo Martinovi. Neproměnil hlavičku po rohu, kdy mu k brance chyběl maximálně jeden krok a neproměnil penaltu. Penalta se kopala po gólové střele Mýchače, kterou zastavil obránce na brankové čáře rukou. Byli jsme k němu milostiví a ani jsme ho nenechali vyloučit. Jako nejmilostivější se ale ukázal Martin, když trefil tyč z lítosti nad tím, že brankář se k němu v okamžiku střely otočil zády.

Naštěstí se proměňování šancí ujali ti, na které se někdy v komentářích neprávem pozapomíná. Ano jsou to ti nenápadní "nosiči vody", jejichž jedinou snahou o zviditelnění nejsou statistiky, ale maximálně sem tam napíšou nějaký komentář.

Nejprve krásně našel kolmou přihrávkou kapitán Vořech Jerryho, který si až neuvěřitelným sprintem za obránce krásně naběhl do šance a bez milosti proměnil. Zanedlouho na to přišel asi nejkrásnější okamžik zápasu (alespoň pro mě). Kapitán opět poslal krásný pas za obránce a já jsem samozřejmě nezaváhal a tvrdou střelou po zemi mou oblíbenou levačkou, jsem zvýšil naše vedení na 2:0. Možná se mohlo z několika zavádějících záběrů špatně postavených kamer zdát, že moje oblíbená noha není levá, že ta střela nebyla ani tak tvrdá, že šla ve skutečnosti trochu mimo a že si jí ve skutečnosti poněkud nepřesvědčivý brankář vlastně srazil do brány sám. Ale to je jen zkreslující pohled televizní techniky. Věřím, že i ostatní viděli ten okamžik stejně jako já.

Od této chvíle jsme už hráli přece jen trochu klidněji a vypadalo to, že i soupeři spadnul kámen ze srdce. Hrálo se nezáludně a víceméně čistě a v podobném duchu se měl nést i druhý poločas. Soupeř se však přes všechny naše domněnky a předpoklady přece jen začal cpát do útoku s utkvělou myšlenkou na gól v naší síti. Pro nás se tím otevírali šance na přece jen volnější průchod k jejich bráně a pro Míru šance vyniknout. Obojího bylo dost.

Třetí gól padl po nacvičeném rodinném signálu Vavřiňáků, když Jarda našel Mýchače na hranici vápna a ten tvrdou střelou konečně pokřtil kopačky - 3:0. Potom si připsal asistenci na další Mýchačův gól Míra, když ho ideálně našel na půlce a s předčasně vyběhnuvším brankářem si Mýchač poradil povedeným lobem. Pak už se stačilo jen překvapivě trefit do prázdné branky - 4:0.

Pátý gól dal Pája, když po další Jardově gólové nahrávce (i když ani zdaleka nebyla tak ideální jako pro bratra) z pravé strany tvrdou střelou z otočky našel skulinu mezi brankářem a tyčí.

S jídlem roste chuť, a proto jsme se neustále snažili ještě náš náskok zvýšit. Jediný kdo z toho neměl radost byl Míra, který se (pravděpodobně kvůli nejasnému tušení co bude následovat) musel v brance pořádně ohánět, aby udržel čisté konto při poměrně častých šancích soupeře. Míra se celý druhý poločas snažil taky ovlivnit rozhodčí, aby zápas o něco málo zkrátili, ale bohužel neúspěšně. Těsně před koncem zápasu jsme měli asi nejvyloženější šanci,kdy jsme se před brankou objevili v podstatě tři. Mýchač hledal před prázdnou brankou číhajícího Martina, ale ten jeho přihrávku minul a ani já sám a opuštěný u tyče jsem nedokázal s tím pomalým balonem, který se ke mně po zemi přišoural (ty jsou nejtěžší na zpracování) udělat nic lepšího než ho zase vrátit zpátky před branku, kde už byli dva obránci, kteří ho nakonec Martinovi ukopli do autu. Po našem autu se k míči dostal soupeř a z brejku v poslední minutě připravil Míru o třetí nulu v řadě a nás o 50,- do fondu. Nebylo to od nich vůbec hezké.

Co na závěr? Vzadu to docela často skřípalo a nebýt Míry asi by nezůstalo jen u jednoho gólu. V útoku jsme se prosazovali jen ztěžka, především kvůli tradiční mezeře mezi útokem a obranou. Ale vzhledem k tomu, že je stále ještě začátek sezony, tak máme ještě spoustu času to zlepšit. 6 bodů a skore 12:1 vypadá docela nadějně. Letos snad nebudeme mít se záchranou problémy :-). Poděkování patří všem, kteří se sešli i všem kteří drželi palce doma na kanapi. Zvláštní poděkování pak patří panu ing. Kučerovi, který se již po minulém zápase zavázal ke sponzorování pozápasové besedy, čímž celou řadu hráčů motivoval k životnímu výkonu. Bohužel jsem jí musel opustit předčasně, tak snad příště.
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Jardovi, kterého již pravidelně používám jako náhradní náplň pro svou hlavu, když si dva dny po zápase nemůžu vzpomenout na jednotlivé situace předcházející gólům. Buď jsem skutečně tak strašně zahleděný do sebe a svého fantastického výkonu, že si ostatních nevšímám (ti co mě dobře znají vědí, že to je nesmysl), nebo dáváme zbytečně moc gólů, nebo už jsem moc starej.

Howgh

Sendy

Komentář k utkání 4. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Erectico TBC 4:1 (1:0)

Míra - Sendy, Pája, Fanda, Bohouš, Hanka, Mýchač, Jerry, Martin, Vořech

Zápas 4. kola začal opět za hezkého počasí na docela velkém hřišti na Juniorce. Účast byla dobrá, nebyl akorát Sejček (asi na Kubě). Bohouš se sice zranil zase už při rozcvičování, ale v obraně nechyběl, zastoupil ho Jerry, který vnášel do hry řád a myšlenku. Fanda nastoupil s bolavými zády a výkon nic moc. Soupeř měl nad námi věkovou převahu, průměr tak 19 let. Začali jsme opatrně, přesto jsme měli mírný tlak. Ten vyústil i v první branku, kdy si dezorientovaný obránce soupeře dal vlastní gól. Ke konci půle bás soupeř začal tlačit, byl rychlejší  a hlavně měl ve svém středu hráče, který dokázal přejít i přes tři (3) Lachtánky.Uklidňující druhou branku dal Jerry, kdy Fanda zatáhl, počkal na druhou vlnu až laskavě doběhne a ideální nahrávkou nabil Jerrymu. Třetí branku přidal El Capitano (ale taky je možné že někdo jiný nebo v opačném pořadí - je to už dávno a nemám Mírovy záznamy). Soupeř se ale nevzdal a vypadalo to na drama. Nejlepší soupeřův hráč posadil na zem Sendyho, Jerryho a Míru, Fanda nestačil doběhnout a bylo to 3:1. Přesto jsme nezmatkovali a drželi baĺón, soupeř hrál vabank a při asi třetím brejku šel Pája sám na brankáře a nedal mu šanci. Čtvrtý zápas, čtvrtá výhra, vypadá to na postup.

(žádám o doplnění či opravu - fakt si to nepamatuju přesně)

Fanda

Komentář k utkání 5. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Bílý Lev CF 1:2

Míra, Sendy, Martin, Jerry, Mýchač, Pája, Vořech, Hanka

A už je to tady. Už se láme chleba. První porážka a teď už se povezem! Jediné štěstí je, že Nic Moc Boys neodpískali další dva zápasy a byli vyloučeni ze soutěže. Teď už máme 10 bodů a to bychom se měli udržet.
Sešli jsme se tentokrát ve značně zredukované sestavě. Někteří hráči asi mají lepší informace, a tak se rozhodli, že nebudou plýtvat síly, když už v podstatě o nic nejde. Tak jsme si aspoň užili trochu víc hry a nemuseli jsme tak často střídat. Prostě paráda. Pro úplnost uvádím ještě seznam drobných indispozic nastoupivších hráčů:
Míra - stále ho ještě trápí viróza zakuklená někde hluboko v jeho vnitřnostech (ale až nepříjemně často vykukuje ven)
Sendy - trochu mě od soboty bolely třísla
Mýchač - ten pro změnu laboroval s kolenem (být jeho kolenem asi bych si taky stěžoval)
Martin - taky třísla a k tomu koleno (Martine zkus si příště vymyslet vlastní zranění)
Jerry - Jerryho určitě taky něco bolelo, protože jinak nevím proč by hrál tak jak hrál (konec pochlebování hezoune)
Vořech - kapitánův kotníček rozhodně taky nevýskal blahem za 2. zápas v průběhu tří dnů
Pája,Hanka - nezdolní, nezranění, úderní útočníci.

Zápas jsme začali ve velkém stylu. Nasadili jsme do zápasu útočně laděnou sestavu (Pája, Hanka, Vořech, Jerry, Mýchač) - to jsme tomu dali. Prohráli jsme los a měli jsme výkop. Vzápětí jsme pochopili, že to byl od soupeře taktický záměr. Pája se po rozehrání dostal k míči, nezištně ho svým jmenovcům postrčil a bratři vavřiňáci, kteří náš tým jistili zezadu, patrně ještě nebyli pořádně rozběhaní. Takže přišel centr z levé strany a po něm gól v první minutě - 0:1.

Teď se měla ukázat naše morální síla a chuť otočit zápas. Bohužel neukázala. Soupeř byl v průměru ještě o několik let starší a zkušeností měl na rozdávání. Od první chvíle bránil hubený náskok v pěti lidech a v podstatě nás za celou první půli pustil do 2 nebo tří nebezpečnějších šancí. Ale co jsme náhodou trefili, to pochytal jejich brankář. V útoku se snažili podržet míč, nikam nespěchali a náš lazaret taky ne. Trochu nám prostě chyběla šťáva.

O poločase jsme se přece jen trochu vyburcovali. Začali jsme se víc tlačit dopředu, ale dozadu nám to pořád "trochu haprovalo". Takže sice přišli přece jenom nějaké šance, ale také trest v podobě druhého gólu. V tu chvíli to už s námi skutečně vypadalo špatně a začali jsme tušit k jakému konci zápas spěje. I když jsem po Vořechově rohu asi deset minut před koncem snížil, ze zápasu už jsme nestačili vytěžit ani bod.

Po zápase ale i přes nepříznivý výsledek zavládla poměrně bujará nálada, kterou odnesl nejvíce ze všech Pája několika vtipnými komentáři v kronice. To už tak bývá, když se nezúčastní pozápasové besedy.

Co závěrem? Snad se příště sejdeme v hojnějším počtu a budeme zase hrát fotbal. To by snad mohlo pomoct k lepším výsledkům.

Tak zatím zdar a sílu.

Sendy

Komentář k utkání 6. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Daltonové 0:3

Míra, Sendy, Martin, Jerry, Mýchač, Pája, Vořech, Hanka

Kdeže loňské sněhy jsou. Uběhlo jen pár týdnů od doby, kdy jsem na těchto řádcích vychvaloval naší snahu o pěkný a kombinační fotbal podpořený dobrou docházkou. Teď si za celý zápas nejsme schopní si nahrát a docházka nestojí za nic. Naštěstí s malým zpožděním dorazili Pája, takže ten úvod bez střídání nebyl až tak dlouhý. Martin dorazil až v druhé části prvního poločasu (se stále ještě zraněným kolenem) a to už naše rozložená obrana v podstatě jen přihlížela útokům soupeře. Jestli to v minulém zápase vypadalo, že rozhodl první gól v naší síti a ke konci zápasu jsme přece jen vyprodukovali alespoň nějakou šanci, tak teď už bylo rozhodnuto ještě před prvním gólem a šanci jsme si v podstatě nevypracovali.
První gól padl až ve 28. minutě, kdy se konečně soupeři podařilo se štěstím prostřelit Míru. Ten si na míč sice sáhnul, ale střely ze dvou kroků se strašně špatně chytají. Gól byl vlastně vyvrcholením hrůzy kterou jsme celý první poločas produkovali. Vzadu jsme kolem útočníků stínovali, dopředu jsme nebyli v podstatě schopní si nahrát. Jednou to bylo, protože se nikdo ani nehnul, podruhé protože si všichni nabíhali za hráče soupeře, potřetí to prostě nahrávajícímu nesedlo. Není divu, že jsme dokázali za celý zápas vystřelit asi dvakrát mezi tyče. Výsledek je v konečné podobě v podstatě ještě milosrdný. Bez ohledu na penaltu ze které kouzelný rozhodčí udělal přímý kop. Penalta byla po pěkném pokusu Páji se probít přes obránce, který ho patrně (ani Pája si nebyl úplně jistý) stáhnul ve chvíli, kdy se kolem něj Pája otáčel. Celá situace se stala asi 3 metry od branky, ale penalta se nekopala i když rozhodčí tento zákrok (jako jeden z mála) odpískal. Ale to byla skutečně jen epizoda v jinak zcela jednoznačném zápase. A abych si ještě trochu naklonil Jerryho po tom, co jsem předminule připsal jeho nahrávku omylem Mýchačovi - Jerry měl jeden sympatický pokus z přímého kopu, který jen těsně prosvištěl kolem šibenice, bohužel.
Soupeř hrál docela jednoduše. Hrál v pohodě zezadu, okamžitě k nám přistupoval a bez problémů nám odebíral míče. Většinou to bylo, protože jsme stáli a čekali na míč. Z toho se dostával do rychlých protiútoků, které řešil narážečkami na jeden dotek, nebo zatažením míče po křídle a zpštnou nahrávkou po zemi před bránu, kde zakončovali hráči z druhé vlny. My jsme většinou postávali opodál, a proto jim narážečky i nahrávky celkem vycházely.
První gól padl právě po akci, kdy jeden soupeř zaútočil ve třech proti třem, míč šel nejprve z pravé strany na levou a pak zpět na nabíhajícího útočníka, který utekl Vořechovi a vstřelil gól.
Druhý gól šel pro změnu přese mně, když jsme na půlce hřiště statoval u jednoho z útočníků, pokochal jsem se pohledem na pěknou narážečku a ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že se s útočníkem vrátím tak dával gól u naší brány.
U třetího gólu se opět nepodařilo pokrýt Vořechovi útočníka a bylo vymalováno.
Pro zlepšení naší hry navrhuji následující:
- začít se konečně scházet v hojnějším počtu (my co chodíme často, ale jsme slabší na prsa, si prostě občas potřebujeme odpočinout abysme zase mohli držet mančaft)
- doléčit si všechny bolístky ať to před zápasem nevypadá jak v lazaretu (každý má na sobě nějaký obvaz)
- vykašlem se na postupy a sestupy (ty už nám stejně nehrozí) a zkusíme si zahrát fotbal
- Mýchač sundá adidasky a koupí si hadráky
- Míra si koupí větší rukavice
- Pája bude padat častěji
- já nebudu kolem útočníků postávat
- Vořech bude hrát jen v útoku
- Martin začne zase dávat góly po autech a rozích
- Jerry si nechá svoje poznámky, protože se pak nemůžu soustředit na tvoření hry
- Hanka se naučí auty s dvěma přemety, nebo s přemetem pozadu

- a ostatní ať se přijdou aspoň podívat jak to válíme :-)

- mezi jednotlivými zápasy se každý Lachtánek povinně aspoň jednou podívá na internetovou diskusi a dá tam příspěvek (ať je nějaká sranda)
- Fanda začne stránky aktualizovat nebo mi pošle heslo na ftp

Gute nacht, meine kameraden

Sendy
 

Komentář k utkání 7. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Dolios 1:5

Míra - Fanda, Martin, Hanka, Sejk, Jerry, Mýchač, Vořech, Sendy

Zápas na K5, kde jsme neměli proti fotbalistům žádnou šanci. Důraz, rychlost a schopnost udělat kličku, to všechno bylo tentokrát na straně soupeře. Úvod byl přesto fantastický. Po nedorozumění obránce a brankáře Doliosu se k poskakujícímu míči dostal El Capitano. V první chvíli to vypadalo na pokus o karate, ale pak si to Vořech rozmyslel a elegantně přehodil brankáře. Vedeme 1:0 a vypadá to dobře. Bohužel vyrovnání přišlo moc rychle. Trestný kop cca z 15 m trefil hráč soupeře přesně do vingle. 1:1. Další branka byla ukázka individuální převahy Doliosu. Tři kličky ze středu pole a nekompromisní třela. Prohráváme 2:1 a moc si nekopnem. Na úzkém hřišti K5 nemáme šanci. Soupeř nás okamžitě atakuje, získává míče už u naší branky a jsou z toho velké šance, které Míra naštěstí stačí likvidovat. Hrajeme fakt špatně. Přesto se zase dokážeme do šance dostat. Mýchač dvakrát před brankou špatně trefí balón. Kdyby dobře, asi by to gólman nerozdýchal. Poločas ještě přijatelný. Ve druhé půli soupeř přidal. Kupíme hrozné chyby v rozehrávce a přicházejí branky v naší síti. Všechno pěkně trefené balóny a tvrdé střely, hlavně poslední pátý byl hezký volej z dobrých 15-20 metrů. Naše šance ve druhé půli - Fanda rozehrává rychle roh, ale Sejcek sám na vápně mine. Hanka snad po jediné hezké kombinaci jde sama na brankáře, nedává. Pravda, ve druhé půli se snažíme hrát, dokonce si i přes střed hřiště nahrajeme a nevypadá to zas tak zle, ale kvalita soupeře je velká a výsledek zasloužený, možná dost krutý. Třetí prohra v řadě nás asi vyřadila z postupových vod, nicméně byla zasloužená.

Fanda

Komentář k utkání 8. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - K.K.K. A 4:3 (1:1)

Míra, Sendy, Bohouš, Jerry, Mýchač, Vořech, Hanka, Roman

Docházka opět nebyla nic moc, dokonce v oficiální začátek zápasu nás bylo ještě jenom pět (proto asi na mě s Romanem pokřikovali, když jsme se pomalu trousili od auta k hřišti), ale nakonec jsme měli narozdíl od soupeře dva hráče na střídání. Další podraz na nás soupeř ušil ve spolupráci s rozhodčím, když jsme si museli dát dresy nejdříve naruby, a nakonec jsme si je museli sundat úplně. Tyto amatérské pokusy nás, ale z našeho bohorovného klidu vyvést nedokázali.
Soupeř měl značnou výškovou převahu, rychlostně nás také většinou předčili, ale pokud se hrálo po zemi dokázali jsme se dostat do šancí. Například Vořech dokázal pěkně zazvonit o tyč po pěkném Bohoušově autu nebo další problémy nejistému brankáři dokázala udělat i docela nevinná hlavička. Soupeř se sice snažil také dostat do šancí především dlouhými nákopy za obranu, ale ta pracovala od začátku téměř bezchybně. To téměř bylo na místě především ve chvíli, kdy soupeř rozehrával roh, který se mi podařilo zablokovat, ale rychle rozehraný aut před branku se nešťastně odrazil od Bohouše (to jsme ještě netušili, že to není jeho poslední zápis do statistik) a soupeřův útočník měl relativně snadnou úlohu dorazit míč do brány. Nic nepomohlo ani pověstné Mýchačovo odtahování. Byla to pro nás poměrně studená sprcha, z které jsme se ale vzápětí oklepali. Hned po rozehrání ze středového kruhu putoval míč po ose Sejk-Sendy-Sejk a konečným adresátem byl Vořech. Ten z pravé strany došel až před branku, ve vápně neřekl své oblíbené "štronzo", ale "vypadni z vápna a nevšímej si mě". Obránce kupodivu poslechl a do odkryté branky už nebyl problém vyrovnat. Za tohoto stavu skončil i poločas.
Do druhé půlky zápasu jsme šli s chutí, protože výkon v prvním poločase předčil naše očekávání. Hrálo se s nasazením, obránci vzadu spolehlivě pokrývali útočníky, míč jsme si dokázali bez problémů nahrát a dokonce i podržet. Akce jsme většinou taky zakončili, takže brejků do odkryté obrany po ztrátě míče bylo minimum. Nicméně i přes to nás soupeř na začátku poločasu přitlačil před vlastní branku. Bylo to především díky nebezpečným autům, které neustále tlačili před Míru a díky zmiňované výškové převaze to před brankou "hořelo" v jednom kuse. Počáteční nápor jsme ale ustáli a kontrovali jsme vedoucí brankou, která padla po akci, kdy se do útoku z druhé vlny zapojili i obránci. Jerry nahrával z levé strany, Sejk pěknou nahrávku minul, ale Bohouš se nemýlil a s pomocí teče obránce skóroval z dobrých 13-15 metrů. O několik minut později padl ještě hezčí třetí gól, kdy se míč šťastně odrazil od Mýchače k Romanovi a ten nechytatelnou střelou pod břevno (v podstatě z toho samého místa jako Bohouš) zvýšil naše vedení na 3:1. V této chvíli jsme měli jasně navrch a chvílemi se zdálo, že nasazení ze strany soupeře poměrně dost upadá. Bohužel se nepodařilo dotáhnout další pěkné akce - Sejk měl dobrou příležitost po Hančině autu se saltem, ale bohužel se nepodařilo míč odcentrovat před branku volnému Vořechovi. Bohužel nás trochu zaskočil Míra u něj nevídanou minelou, za kterou by se nemusel stydět ani Lev Jašin nebo Seaman. Podcenil spíš nahrávku než střelu, která ale směřovala po zemi na branku a než se skácel proklouzla mu pod tělem (měla co dělat) do sítě - 3:2. Naštěstí nám odpověď na branky soupeře nedělala dneska žádné problémy, a proto se po Voříškem dobře kopnutém rohu zapsal do listiny střelců již podruhé Bohouš, když si na nahrávku perfektně naběhl k přední tyči.
Soupeř sice po jednom z mála zaváhání obrany ještě čtyři minuty před koncem snížil na 4:3, kdy dobře zahrál přečíslení 3 na 2, ale na víc už se nezmohl.
Vyhráli jsme zaslouženě, měli jsme více šancí a hlavně jsme si zase po dlouhé době zahráli fotbal. Všichni na hřišti si zaslouží pochvalu jak za nasazení tak i za předvedenou hru.

Sendy

Komentář k utkání 9. kola Podzim 2003

Lachtánci 1.WC - Záducha PS 2:0 (2:0)

Míra, Sendy, Bohouš, Jerry, Mýchač, Vořech, Pája, Roman, Martin

Před námi stál jednoznačný úkol. Jedině výhra mohla udržet naživu
naší šanci na postup. Kupodivu jsme neměli problémy s docházkou, i když pro některé z nás by touto dobou byla ještě půlnoc. Soupeř na tom byl podstatně hůř a začínal v poli o jednoho hráče oslabený. Toho jsme se snažili hned od začátku využít a tlačili jsme se před jejich branku. Hned ve třetí minutě vhazoval Pája z levé strany aut, Martin si na něj krásně naběhnul a byl u míče hlavou dříve než brankář. Aby to nebylo tak jednoduché tak nám Martin trochu zabrnkal na nervy a trefil pravou tyč, od té se míč odrazil do levé tyče a pomalu se vracel zpátky k Martinovi. Toho čekání tak unavilo, že se musel opřít o tyč a když se k němu míč konečně došoural tak po menším zápolení ho nakonec do prázdné brány dotlačil - 1:0.
Gól nás uklidnil, ale soupeř taky začal vystrkovat drápky. V jeho středu byli dva solidní fotbalisti a ty nám dělali občas problémy. Na začátku zápasu se nám také podařilo rozvinout poměrně emotivní dialog s rozhodčími. Asi v páté minutě jeden z útočících soupeřů zajel do Martina a Bohouš dal všem jednoznačně najevo, že takovéto zákroky nemá příliš v lásce. Rozhodčí to neunesl a použil slova, která na fotbalový trávník asi nepatří. Ale odpustili jsme mu to. S odpouštěním jsme měli ale problémy o chvíli později, kdy soupeři dorazil šestý hráč. V okamžiku kdy se Sejk dostával do šance se zničehonic před ním objevil další hráč. Rozhodčí to vyřešil šalamounsky - žlutou kartu mu nedal (ale měl) a my jsme kopali přímák (měl být nepřímý). Bohužel těsně nad. Chtěli jsme naše vedení pojistit dalším gólem, ale několik slibných šancí skončilo nepřesnou nebo slabou střelou. Namátkou si vzpomínám na několik dobře rozehraných rohů, nebo Martinovu střelu z dálky těsně vedle levé tyče. Na druhou stranu i soupeř několikrát zahrozil, ale všechno vyřešil buď Míra nebo razantní odkop některého z obránců. Naše vysněná pojistka přišla těsně před koncem poločasu, když pěknou akci na jeden dotek zakončil Pája střelou podél brankáře. Ve skutečnosti to vypadalo tak, že Vořech našel krásnou přihrávkou po zemi Páju a ten se zhruba 2 metry od brány napřáhl tak, že to vypadalo na protržení sítě. O okamžik později z jeho nohy vyšla "střela", která se došourala podél tyče do branky, zatímco brankář skákal k druhé tyči, kde podle nápřahu tušil že Pájova dělovka skončí. Jak Jerry po zápase vtipně poznamenal - Pája vlastně místo střely jenom tečoval Vořechovu přihrávku.
Druhý poločas už byl spíše taktický boj, a proto si dovolím za jeho vyvrcholení považovat můj citový výlev směrem k našemu oblíbenému panu rozhodčímu. Ten si drze dovolil mě odpískat faul, když soupeř naprosto nezaviněně upadnul. To se mě samozřejmě dotklo a v klidu (ale dostatečně důrazně) jsem se zeptal "Co je?". Když se mu můj tón konverzace nezdál dostatečně uctivý, tak jsem ho jemně upozornil, že jsem kapitán a tudíž s ním diskutovat mohu. Když mě na můj konkrétní dotaz odpověděl, že skutečně viděl, že jsem se soupeře dotknul, tak mě nezbylo nic jiného než ho chlapsky poplácat po rameni a zkonstatovat že je slepý. To ohodnotil žlutou kartou (za pravdu se každý zlobí). Nás už čas netlačil a proto jsme každé takovéto drobné vyrušení ze zápasového stereotypu považovali za přínos. Naštěstí nám jich poskytli dostatek. To by jeden nevěřil kolik času se dá ušetřit pouhým dohadováním o tom, jestli se má házet aut nebo kopat roh. Obzvlášť když ani dva rozhodčí na to nemají jednotný názor. Popravdě řečeno nás v druhém poločase soupeř i několikrát zavřel před vlastní brankou a měli jsme co dělat abysme po sérii rohů neinkasovali, ale všechno se podařilo vyřešit a na konci jsme mohli slavit dvougólové vítězství. Bylo to vítězství spíše taktické, ale myslím, že jsme podali docela solidní výkon. Hodně nám to ulehčili rozhodčí, kteří nám výrazně pomohli (i přes ty dvě inkasované žluté karty - tu druhou dostal Sejk za faul) tím, že svými výroky totálně rozvrátili soupeřovu morálku. Těm už ke konci skutečně tekli nervy. Ještě že my jsme klidní a vyrovnaní :-)
Uvidíme jak dopadnou ostatní zápasy a za tři týdny se ještě o ten postup zkusíme poprat.
 

Sendy