Komentář k utkání 1.kola poháru ligy

Už před začátkem utkání jsme věděli, že budeme hrát proti soupeři, který hraje o dvě soutěže níž a podle výsledků jsme mohli tušit, že to nebude nic světoborného. Náš soupeř naopak asi netušil co ho čeká. Když viděli partu tatíků s bříškem doplněnou i zástupcem té něžnější půlky lidstva, začali se jednotliví hráči pomalu sázet kdo dá první, druhý, třetí a možná i další gól. Naštěstí realita byla poněkud jiná. Náš (čistě teoreticky) oslabený tým bez hvězd typu Martina a Fandy od začátku jasně věděl co chce hrát a bez větších dohadů plnil všechny vyřčené i nevyřčené taktické úkoly. Soupeř měl ve svém středu několik hráčů, kteří byli schopní podržet míč a občas i vyrobit kličku, ale důsledná hra do těla na něj bez větších problémů platila. Největší slabinou byl brankář, který brankářem ani nebyl. 
Vše začalo už ve čtvrté minutě, kdy Mýchač hodil aut na hranici vápna, Jerry si šikovně zamotal míč mezi nohy a s pomocí teče obránce pro nás získal vedení - 1:0. V podstatě vzápětí jsme získali další aut na soupeřově půlce. Sendy (to jsem já) geniálně našel nabíhající Mýchačovu hlavu (chtěl jsem napsat hlavu nabíhajícího Mýchače, ale nějak mi to nešlo dohromady) a bylo to 2:0. Tento průběh soupeřem evidentně otřásl. 5 minut před koncem poločasu přidal třetí gól opět Mýchač, když obral na naší polovině soupeřova útočníka o míč a po krátkém popoběhnutí za půlicí čáru si všiml špatně postaveného brankáře. Této výzvě neodolal a pojistil tak naše vedení. Soupeř se ke konci poločasu přece jenom dostal do několika nebzpečných šancí, ale Míra chyby nedělá, takže jsme šli do druhého poločasu s třígólovým náskokem. Možná bych mohl ještě zmínit tyčku po Mírově výkopu od brány, ale to by asi zpychnul, tak to nebudu dál rozvádět.
Druhý poločas začal přece jenom aktivnější hrou soupeře, který přece jen začal hlavně vpředu hrát důrazněji. To mu ale nebylo nic platné a ujali jsme se vedení dokonce 4:0. To nás až přespříliš uspokojilo a začali jsme vzadu hrát laxně. to se nám brzo nevyplatilo a soupeř snížil až na 4:2. V tu chvíli už to vypadalo, že nám teče do bot, ale nakonec nás zase podržely standardní situace. Z jednoho příméhjo kopu dal Jerry gól na 5:2 a i když ještě soupeř snížil na 5:3 tak jsme stejně otěže zápasu z rukou nepustili. Výsledné skóre 8:3 jasně svědčí o tom, že jsme závěr zápasu zvládli perfektně.
Nejvíc zarážející bylo to jakým způsobem se nám dařily standardky. V prvním poločase již zmiňované dva góly po autovém vhazování (o nevěřícných pohledech při Hančině přemetu ani nemluvě). V druhém poločase dva góly Jerryho z přímáku, kdy vystřelil vždycky jemně nad zemí přímo k tyči (prostě paráda). A další gól (tentokrát Vořechův), kdy po špatně odhlavičkovaném autu nezadržitelně zavěsil pod břevno. 
Hráli jsme pěkně v pohodě bez zbytečného nervování. Všichni se fotbalem bavili a i když jsme měli jen jednoho hráče na střídání celkem v pohodě jsme vydrželi až do konce (i když Vavřiňáci po zápase trochu brečeli, že je bolí třísla a tak...). Budeme si držet palce aby to vyšlo i v sobotu a my jsme zakončili superanglický týden s 3 výhrami na kontě...
Na závěr bych Vám všem poděkovat za parádní výkon - Míra za ty góly asi opravdu nemohl, Bohouš byl vzadu bezchybný a ani se nepopral, Vavřiňáci se nám pěkně rozstříleli, Hanka na hřišti bojovala a musím říct že góly jsme začali dostávat až když odešla, Vořech se na hrotu neustále nabízel a lítal skoro jako zamlada a Pája sice přišel o něco později, ale kdyby se mu Tomáš nepřipletl do střely tak si mohl připsat další zářez.


Sendy