Komentář k 5. zápasu P2002 |
Lachtánci - VŠSK MFF UK C 2:1
Už je mi to
trapné opakovat, ale díky mně (s malou pomocí Mýchače) jsme opět získali
dva body. Vy, kteří jste byli na hřišti, asi ještě stále nechápavě
koukáte na první větu. Ale vzpomeňte si, kdo přišel pozdě a měl vypnutý
mobil? Já. Takže díky mně se dostal do brány Bohouš, posílený
Běchovickým během.A vo tom to je. Míra se na nás přišel tentokrát
alespoň podívat (lehce ho podezřívám, že si potřeboval po pobytu v
nemocnici doplnit finance) a nakonec se uplatnil i jako pomezní
rozhodčí.
U
normálního zápasu bych tady psal, že jsme na soupeře vlítli a zatlačili
před jeho branku. V tomto případě, ale nikdo nikam nelítal. Mýchač
dostal balon hned v první minutě, došel s ním před branku (tím se dostal
do brejku) a dal gól. Tou dobou ještě spící soupeř pochopil, že bude
lepší se probudit a začít hrát. Hrál se celkem slušný fotbal bez většího
tlaku na jedné nebo druhé straně. V prvním poločase se ještě dostal do
šance Sejk, ale sám před brankou trefil jen brankáře. Většinou nebyl
problém dostat se individuálně k jejich brance, ale tam nám hodně
chyběla nějaká geniální přihrávka. A teď k Bohoušovi. Zezadu na nás
pořád řval, celkem slušně vykopával a fantasticky chytal. Na začátku
poločasu měl pár drobných zákroků. ke konci půle už mi začalo vrtat
hlavou jak na tom ve skutečnosti je. Proto jsem vzadu trochu polevil a
dvakrát ho nechal vyniknout. Jednou parádně vykopnul prudkou střelu k
levé tyčce a v druhém případě se mu podařilo zkrotit další tvrdou
střelu, která mu nebezpečně poskakovala mezi nohama. V tu chvíli mi to
došlo - je na tom dobře. Po pravdě musíme přiznat, že v závěru prvního
poločasu měl soupeř trochu více ze hry a dostával se často ke
standardkám u naší branky.
Po poločase
se dostavila již tradiční malátnost a po několika zahozených šancích
soupeř konečně přízemní střelou z dálky překonal Bohouše. Svižný fotbal
pokračoval pak celý druhý poločas. Soupeř se poměrně dost vytahoval
dopředu a vzadu zůstaával většinou jen jeden. Jejich nejvážnější šanci
na druhý gól měl Mýchač (ne opravdu jsem se nespletl) - tvrdou střelou
ze dvou metrů jen těsně minul šibenici Bohoušovy branky. Do šancí jsme
se ale dostávali i my. jerry to pěkně zkoušel z přímého kopu, ale takový
blázen, který by do jeho "centru" strčil hlavu se u nás nenašel. Pak
bylo několik zajímavých akcí při přečíslení soupeře, ale ty většinou
skončili na brankáři, kterého soupeř v průběhu poločasu dvakrát střídal.
To nejdůležitější přišlo v poslední minutě. Hanka udržela na půlce míč
proti dvojici soupeřů, pak ho (s hlasitou nápovědou střídačky)
prostrčila mezi nima na nabíhajícího Mýchače (opravdu nabíhal - šetřil
se na to od prvního gólu). Ten se s Vořechem řítil sám na branku a podél
brankáře bez problému vstřelil vítězný gól.
Nebyl to
úplně typický Lachtánčí zápas. Většinou jsme se snažili zodpovědně
bránit aspoň ve dvou lidech. A kupodivu jsme dokázali proměnit dva
brejky. Martin s Bohoušem byli vzadu téměř bezchybní a zbytek mančaftu
(až na závěry poločasů) se k nim statečně přidával.
Tak čau v
pondělí (když nebudu rodit)
Sendy
|