Komentář k 5. zápasu P2002

Lachtánci - VŠSK MFF UK C 2:1

Už je mi to trapné opakovat, ale díky mně (s malou pomocí Mýchače) jsme opět získali dva body. Vy, kteří jste byli na hřišti, asi ještě stále nechápavě koukáte na první větu. Ale vzpomeňte si, kdo přišel pozdě a měl vypnutý mobil? Já. Takže díky mně se dostal do brány Bohouš, posílený Běchovickým během.A vo tom to je. Míra se na nás přišel tentokrát alespoň podívat (lehce ho podezřívám, že si potřeboval po pobytu v nemocnici doplnit finance) a nakonec se uplatnil i jako pomezní rozhodčí.
U normálního zápasu bych tady psal, že jsme na soupeře vlítli a zatlačili před jeho branku. V tomto případě, ale nikdo nikam nelítal. Mýchač dostal balon hned v první minutě, došel s ním před branku (tím se dostal do brejku) a dal gól. Tou dobou ještě spící soupeř pochopil, že bude lepší se probudit a začít hrát. Hrál se celkem slušný fotbal bez většího tlaku na jedné nebo druhé straně. V prvním poločase se ještě dostal do šance Sejk, ale sám před brankou trefil jen brankáře. Většinou nebyl problém dostat se individuálně k jejich brance, ale tam nám hodně chyběla nějaká geniální přihrávka. A teď k Bohoušovi. Zezadu na nás pořád řval, celkem slušně vykopával a fantasticky chytal. Na začátku poločasu měl pár drobných zákroků. ke konci půle už mi začalo vrtat hlavou jak na tom ve skutečnosti je. Proto jsem vzadu trochu polevil a dvakrát ho nechal vyniknout. Jednou parádně vykopnul prudkou střelu k levé tyčce a v druhém případě se mu podařilo zkrotit další tvrdou střelu, která mu nebezpečně poskakovala mezi nohama. V tu chvíli mi to došlo - je na tom dobře. Po pravdě musíme přiznat, že v závěru prvního poločasu měl soupeř trochu více ze hry a dostával se často ke standardkám u naší branky.
Po poločase se dostavila již tradiční malátnost a po několika zahozených šancích soupeř konečně přízemní střelou z dálky překonal Bohouše. Svižný fotbal pokračoval pak celý druhý poločas. Soupeř se poměrně dost vytahoval dopředu a vzadu zůstaával většinou jen jeden. Jejich nejvážnější šanci na druhý gól měl Mýchač (ne opravdu jsem se nespletl) - tvrdou střelou ze dvou metrů jen těsně minul šibenici Bohoušovy branky. Do šancí jsme se ale dostávali i my. jerry to pěkně zkoušel z přímého kopu, ale takový blázen, který by do jeho "centru" strčil hlavu se u nás nenašel. Pak bylo několik zajímavých akcí při přečíslení soupeře, ale ty většinou skončili na brankáři, kterého soupeř v průběhu poločasu dvakrát střídal. To nejdůležitější přišlo v poslední minutě. Hanka udržela na půlce míč proti dvojici soupeřů, pak ho (s hlasitou nápovědou střídačky) prostrčila mezi nima na nabíhajícího Mýchače (opravdu nabíhal - šetřil se na to od prvního gólu). Ten se s Vořechem řítil sám na branku a podél brankáře bez problému vstřelil vítězný gól.
Nebyl to úplně typický Lachtánčí zápas. Většinou jsme se snažili zodpovědně bránit aspoň ve dvou lidech. A kupodivu jsme dokázali proměnit dva brejky. Martin s Bohoušem byli vzadu téměř bezchybní a zbytek mančaftu (až na závěry poločasů) se k nim statečně přidával.
Tak čau v pondělí (když nebudu rodit)
 
Sendy