Lachtánci 1.WC - Rokoska "B" 2:3 (0:2)

Předem podotýkám, že vůbec nemám náladu tento komentář psát, ale bohužel jsem byl včera na zápase jediný, tedy kromě Martina, kdo má „básnické střevo“. Možná bude některým připadat neobjektivní, ale takto jsem to zpackané utkání viděl já (můžete proti komentáři protestovat, můžete mlátit pěstičkami do stolu, můžete zahodit třeba manželčin mobil, můžete do diskuse napsat, že je plný falešných slovíček, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat, ploutvonožci).

Za 1/ zápas byl silně poznamenán neúčastí několika jedinců - Hanka, Sendy, Fanda, Renda, Kuba. Tvrdím, a to tuze nerad :o), že včera by Fanda se svou hravostí byl na hřišti králem, neboť soupeř byla jelita, na která v této sezóně již jen těžko narazíme (krom jednoho jediného hráče, který byl na druhou stranu výraznější, než kdokoliv z Lachtánků).Obecně lze říct, že naší hře chyběly více než kdykoliv jindy: přesná nahrávka, klid v zakončení, větší důraz před oběmi brankami.

Za 2/ průběh zápasu:

Začalo se v pohodovém, vycházkovém tempíčku, žádná honička, prostě pijanko, a vše nasvědčovalo tomu, že tento zápas nemůžeme v žádném případě prohrát. Šancí v prvních 20. minutách bylo poskrovnu na obou stranách, a tak jsem usoudil, že i při procházce je zdravé si odfouknout a případně něco chutného zakousnout, tak jsem vystřídal. To byl ovšem první chybný manévr z naší strany. Chvíli poté, co jsem se odvalil na střídačku, začaly se dít v naší obraně věci, a bylo víc než jasné, že to nedopadne dobře. A taky nedopadlo. První gól padl tak, že 2 protihráči zůstali sami na tuším, že Bohouše, jeden vystřelil, tuto ránu Míra ještě stačil bravurně vyrazit, ale bohužel přímo k nohám strejdy, který šel zrovna kolem, a ani pro tohoto pána s holí nebyl už problém do prázdné branky míč doklepnout. 0:1!

Asi pět minut před koncem 1.půle padl 2.gól po našem nedůrazném přechodu do útoku. Jedno z našich útočných torpéd na půlce přišlo o míč, Pája se zavěsil na paty útočícího obránce Rokosky, ale atakoval ho velmi ledabyle, a obráncův nepříliš ostře nakopnutý míč prošel změtí  3-4 hráčů obou týmů, až se dokutálel do branky. 0:2!

Přes tento neradostný vývoj jsem stále věřil, že vyhrajeme, neboť soupeř byl opravdu nemohoucí, a ty 2 góly byly snad jediné 2 přímé rány, které šly směrem k naší brance v průběhu 1.poločasu.

Druhou polovinu zápasu jsme začali velmi ofenzivně, a chvílemi se nám dařilo i kombinovat, takže bylo jen otázkou, kdy dáme první gól. Místo toho však na našem kontě narůstaly neproměněné tutové šance (během 2. půle byl Sejk několikrát sám před soupeřovou brankou, totéž Mýchač, Pája, Vořech, Martin). Hrůza, běs, zmar, neštovice, cholera, mor. A co se muselo stát, tedy to, že za zahozené tutovky budeme pykat, to se i stalo, a to opět dost nešťastně. 2 nebo 3 hráči Rokosky se vydali na výlet před naši branku, ale jeden z nich si pustil míč dál od nohou, takže jsem ho o něj obral, udělal mu kličku a víceméně kontroloval situaci, a naopak my jsme mohli přejít do brejku. Ale ejhle, co se nepřihodilo. Vracející se el capitano s jazykem na bradě a hlavou skloněnou k zemi mi míč odrazil (podotýkám, že náš zrzavý stíhač nemohl skoro nic jiného, krom nadskočení nebo vyhnutí se, dělat, byl však sprintem zpět vysílen natolik, že těžko mohl udělat jiný pohyb, než ke kterému byl donucen setrvačností), a to přímo k jednomu z hráčů Rokosky, kteří již byli dost za námi, takže pro ně nebyl problém si Míru vyšachovat. 0:3!

Po tomto 3.gólu Lachtánci dál pokračovali v přehlídce zahozených šancí a soupeřili mezi sebou, kdo toho zkoní víc. První gól jsme dali kolem 50.minuty. Pája vhazoval aut na Martina, ten se obtočil kolem bránícího protihráče a se štěstím doklepl míč do sítě. 1:3! Naděje na alespoň vyrovnání ožila. Jenže, stále jsme se utápěli v zahazování tutovek a v nepřesnostech. Citelně chyběla osobnost, která by na sebe vzala zodpovědnost, udělala 2-3 kličky aniž by přitom přišla o míč, a přesně zakončila, neboť hráči Rokosky chvílemi připomínali spíše rozestavěné kužely nebo Cimrmanova oživlá dřeva, než-li fotbalisty. V tomto chyběl Fanda opravdu markantně (bez jakékoliv servility). No, a tak jsme se protrápili až do 59.minuty, kdy se nám podařila opravdu moc pěkná kombinace po ose Jerry-Sejk-Vořech-Martin a bylo to 2:3! Ale to už bylo opravdu pozdě cokoliv zachraňovat.

Za 3/ resumé:

Celkově to byl nepěkný zápas plný promarněných příležitostí a špatných přihrávek, který nás opět dostal na zem, a věřím, že naopak i zdravě vyhecoval (jak jsem vypozoroval ze žhavé pozápasové diskuse nad šálkem ceylonského čaje) k větší zarputilosti, důrazu a touze po vítězství, které budeme potřebovat jako sůl již v pondělí v derby proti South Stars. Někteří z nás by si měli také o víkendu odpočinout a řádně vyhajat (např.kapitalistou Sendym vykořisťovaný Sejček), aby na hřišti nepůsobili, jakoby se zrovna vypotáceli z pelechu po bujaré noci. Howgh.

 

 V Praze 2003-04-10, Jerry