|
Komentář k utkání 1.kola JARO 2002 |
| Včera 3.4. jsme se utkali v prvním zápase sezóny s týmem
Tučňáků. Karlínská škvára se proměnila v suchý, prašný a
velice rychlý povrch, který nám vůbec nesvědčil. Přestože soupeř
už lehčí být nemohl, Lachtánci se od první minuty trápili. Míče
odskakovaly od nohou, přihrávka vázla a myšlenka nejspíše umrzla v
dlouhé a tuhé zimě. Měl jsem navíc tu smůlu, že jsem vše pro nemoc
sledoval se Sejčkem z lavičky. Po čtvrthodince se Mýchač opřel do míče
a svou jedovatou střelou překvapil brankáře soupeře. Naše nadšení
nezná konce, vedeme 1:0. Potom však forma odešla a vypadalo to, že na
hřišti hraje přípravka. Chaos pokračoval do konce poločasu. Přestávka
však nepomohla a druhá půle byla snad ta nejhorší v dějinách klubu.
Je pravdou, že jsme měli tři brejky 3 na 1 a 2 na 1, ale nemohoucnost
si nahrát vše zhatila. Soupeř, v jehož dresu hráli fotbal jen dva hráči,
čekal na svou šanci a jednoduchými přihrávkami se dostával až před
Míru. Po vyšachování obrany soupeř vyrovnal a v posledních minutách,
kdy přesně platilo pořekadlo "nedáš dostaneš", rozhodl z
penalty po ruce našeho obránce. Nevím, jak to viděli hráči na hřišti,
ale z lavičky to bylo hrozné. Nenašel se praktiky nikdo, kdy by
zpracoval míč a v klidu rozehrál nebo naopak míč podržel. Nepřítomnost
Héři tak byla vidět od prvních do posledních minut. Doufám, že po zápasová
beseda šla našemu týmu lépe a že na ní došlo i ke změně postoje
ke hře zvané fotbal.
Fanda |